Sázava, 27. 10. 20226
Sázavské komunální volby aneb proč na malém městě úspěch plodí pomluvy?
Asi každého z nás negativně zasáhlo dění spojené s posledními komunálními volbami. I když moje životní sociální bublina má velmi stíženou propustnost sázavským drbům, příval zaručených informací téměř o všech politicky činných osobách nebral v tomto čase konce. Jak volby dopadly víme všichni, ale proč?
Naše město se jeví v dobré kondici, služby fungují, městská pokladna je dostatečně naplněná. Postavil se nový sběrný dvůr, opravují se hřiště, školní budovy, silnice, na místě málo využívaného postupně chátrajícího společenského domu roste moderní obchodní centrum a hotový projekt revitalizace podzámčí je těsně před realizací. V šuplíku jsou další projekty a vize dalšího rozvoje města…
Každoroční nezávislé audity z krajského úřadu potvrzují, že hospodaření města je bez jediné závady.
Co měly naše komunální volby ukázat? Jasné volební vítězství a uznání pro vedení města…
Ale realita je jiná. Politické uskupení lidí řídící město, ztrácí absolutní většinu a doposavadní starosta se kvůli takzvanému křížkování propadá na kandidátce dolů…
Do vedení města se dostávají úplně nečekaně lidé, kteří doposud s komunální politikou neměli co dočinění a agendou spojenou s vedením města jsou úplně nepolíbení!
Odpověď nabízí sociologie a psychologie politiky. Fenomén výsledku těchto voleb se netýká jen Sázavy, ale je typickým příkladem, jak se mění dynamika myšlení občanů na českém maloměstě.
Když se úspěch stane terčem
V sociologii se používá vznešený termín Tall Poppy Syndrome (syndrom vysokého máku). Popisuje tendenci společnosti negativně pohlížet na osoby, kteří vyčnívají nebo jsou úspěšní. Ve městě o velikosti Sázavy (kolem 4 000 obyvatel) má tento syndrom specifickou podobu.
Velké investiční akce paradoxně u části populace nespouštějí vděk, ale podezřívavost a negativní emoce (“Chechták“ byl navíc u většiny z nás spojen s hezkými vzpomínkami). Lidská psychika má evolučně zakódovanou tendenci hledat za velkými projekty skryté motivy. Věty typu „Kdo na tom vydělal?“ nebo „To určitě není čisté“ se šíří mnohem snáze než nudná úřední fakta o transparentních výběrových řízeních. Pomluva totiž pracuje s emocemi, zatímco prověřující každoroční audit jen s čísly. Bohužel emoce v lidském rozhodování vyhrávají.
Psychologie fám: Proč věříme raději lžím?
V komunitách do pěti tisíc obyvatel hraje klíčovou roli mikropolitika drbů. Pomluva zde není náhodná, je to efektivní politická zbraň.
Lidé totiž mají sklon k tzv. konfirmačnímu zkreslení. Pokud má někdo obecnou nedůvěru k politikům, aktivně vyhledává a věří zprávám, které jeho předsudek potvrzují. Když se pak objeví fáma o korupci nebo klientelismu, lidé ji přijmou jako fakt, aniž by vyžadovali důkazy. Často se také setkáváme s výskytem drbů z osobního soukromí exponované osoby s jediným cílem: lidsky zdiskreditovat úspěšného člověka tam, kde ho nelze napadnout profesně.
Systém komunálních voleb tuto skutečnost dále umocňuje. V Sázavě lidé nevolí neosobní politické strany, volí své sousedy. Paradoxně se pak do zastupitelstva dostávají kandidáti dalších stran s mnohem menší podporou voličů, ale se stejně silným rozhodovacím hlasem. I když voliči byli obecně spokojeni s předchozím rozvojem města, iniciativu správy města po volbách přebírají zastupitelé doposud minimálně propojení s minulým vedením města a jeho fungováním.
Co z toho plyne pro nás a pro Sázavu?
Když uvěříme nepodložené fámě a pošleme ji dál, stáváme se tak součástí maloměstského podhoubí stagnace a zahráváme si tak se svou budoucností. Prostředí ovládané pomluvami má destruktivní vliv na rozvoj města. Odrazuje schopné lidi od vstupu do veřejného života nebo jim podvědomě znemožňuje se pouštět do akcí budících kontroverzi.
Ale doufejme, že přes současnou negativní zkušenost se mezi námi budou dál objevovat lidé, se snahou protlačit další velké projekty vedoucí ke zlepšení našeho života v Sázavě.
Tomáš Fiala
